Mirko „Cro Cop“ Filipović

croco1

Mirko Filipović je Chorvatský zápasník těžké váhy MMA, bývalý kick boxer, boxer, politik a bývalý člen Chorvatské proti drogové policie. Ke 13. Dubnu byl podle officiálníh tabulek UFC na 15. místě v žebříčku těžkých vah.

Filipović je také vítěz Pride Open-Weight Grand Prix turnaje z roku 2006 a vítěz turnaje K1 World Grand Prix 2012, díky tomuto se stal druhým mužem na světě kdo získal titul mistra světa v MMA a Kick boxu. Byl také šampionem IGF. Jeho přezdívka „Cro Cop“ je zkratka pro „Croatian Cop“ což v překladu znamená “ chorvatský polda“ . Přezdívka pochází z doby kdy byl členem Chorvatské proti teroristické jednotky Lučko, elitním orgánem Chorvatské police.

Mirkovo typická technika je zadní levý high kick, díky kterému dokázal porazit spoustu soupeřů. Jeden komentátor vtipně poznamenal: „Pravá noha, nemocnice. Levá noha, hřbitov. Býval také členem Chorvatského národního boxerského týmu v roce 1997 kdy se také zúčastnil mistrovství světa.

020

Filipović se narodil 10. září roku 1974 v Chorvatské vesnici Privlaka v oblasti Vukovar-Srijem. Vyrostl v dělnické rodině spolu s o 3 roky starší sestrou. Jako malý byl inspirován Bruce Leem a Jean-Cloud Van Dammem, začal trénovat jako malý v garáži svých rodičů se starým boxerským vybavením a činkami po svém otci. Jeho otec pracoval jako elektrikář na železniční stanici, vyrobil svému synovi boxovací pytel s písku a vlny. Obstaral mu také materiál pro posilování. Mirko začal officiálně trénovat Tae Kwon Do v 7 letech a později přešel na karate.

Jeho otec zemřel když mu bylo 19, hned po té vstoupil do Chorvatské armády. Chorvatská válka o nezávislost se však chýlila ke konci a proto byl poslán do Záhřebu kde začal boxovat v místním klubu. Později v roce 1996, vstoupil k Chorvatským policejním složkám a začal kariéru profesionálního kick boxera. V prvním zápase porazil Jerome Le Bannera. Avšak po prohře proti Ernestu Hootsovi se rozhodl vrátit zpět k amatérskému boxu a k jeho práci u policie. Byl úspěšní v obou směrech, stal se trojnásobným národním šampionem v boxu a vstoupil do Chorvatské proti teroristické jednotky Lučko kde sloužil 4 roky a nadále vstoupil do Chorvatského parlamentu.

Filipović začal svojí profesionální kariéru v roce 1996 v Kick boxu, v amatérské boxu držel rekord 40-5 (31 ko). V roce 1996 vstoupil do K1 World Grand Prix turnaje. Po porážce loňského finalisty tohoto turnaje, Jerome Le Bannera, Filipović nestačil na Ernesta Hootse. Cro Cop se poté do K1 vrátil až o 3 roky později proti Britskému zápasníkovi Ricku „tank“ Nicholsnovi. Následně však prohrál proti švýcarskému zápasníkovi Xhavitu Bajramovi. Mirco však dostal divokou kartu a nastoupil do světového turnaje, kde šokoval svět když porazil o mnoho zkušenějšího Mika Bernarda. Dále porazil Japonce Misashiho a Australana Sama Greco. Dále porazil dalšího veterána Petera Aertse i přes to, že do zápasu nastoupil ze zlomeným žebrem.

019

Filipović začal být v K1 velice úspěšný, dokázal porazit zvučná jména jako třeba: Peter Aerts, Mark Hunt nebo Remy Bonjasky. Byl také prvním člověkem kdo porazil neporaženého, dnes již otloukánka, Boba Sappa. Na porážku tohoto 150 kilového obra mu stačilo 86 sekund. V roce 2000 porazil Glaube Feitosa a Hiromi Amada. Postoupil tak do finále kde však nestačil na Mika Bernarda, která mu vrátil porážku. Mirko do zápasu nastupoval opět se zraněním přední nohy na kterou Mike často útočil. Později téhož roku prohrál další zápas proti svému nemesis, Ernestu Hootsovi. Další porážku utržil od Kanaďana Michaela MacDonalda. Později s tak rozhodl přesedlat do jiného oboru, dostal nabídku zápasit v organizaci Pride, dnes již legendární, v té době však nové soutěže která pořádala turnaje MMA.

Filipović začal v Pride zápasit v roce 2001. V tom samém roce také ukončil práci u proti teroristické jednotky Lučko. Hned v prvním zápase dokázal porazit Japonce Kazuyuki Fujitsu na TKO. V debutu organizaci Pride FC Nobuhiku Takada. Jeho další zápas byl proti šampionovi střední váhy Wanderleimu Silvovi. Zápas skončil remízou. V Srpnu roku 2002 se utkal s Japonskou super stár Kazushi Sakurabou na akci Pride Shockwave. Mirko vyhrál poté co svému soupeři zlomil lícní kost.

Dalším soupeřem v roce 2003 byl Heath Herring na Pride 26. Mirko svého soupeře porazil tak jak to umí jedině on, kopem z levé nohy do oblasti žeber. Dalším soupeřem mu byl Ukrajinský striker Igor Vovchanchyn na Pride: Total Elimination 2003. I tento zápas ukončil proslulí levý high-kick. Po sérii vítězství dostal možnost zápasit o titul s šampionem těžké váhy, Antoniem Rodrigo Noguerou. Zápas se první kolo vyvíjel lépe pro Chorvatského borce, díky výbornému boji v postoji dokázal kontrolovat a zasahovat Nogueru tvrdými údery. Ve druhém kole se však oba dostali na zem a zde dokázal Noguera vyhrát na svůj proslulí armbar. Po této prohře navázal Mirko spolupráci s Fabricio Werdumem, bývalým mistrem světa v BJJ.

Mirko dostal poté možnost vyzvat šampiona těžké váhy Fedora Emelianenka. Poté co vyhrál celkem 7 zápasů dokud neprohrál s Kevinem Randlemanem, následně však vyhrál s bratrem šampiona Alexandrem Emelianenkem. Zápas se pro Mirka ze začátku vyvíjel lépe, předními údery nalomil šampionovi nos. Ovšem poté začal Rus jednoznačně dominovat. Tento zápas však patří k nejlepším, někteří dokonce tvrdí, že se jedná o naprosto nejlepší zápas v celé historii tohoto sportu.

Mirko se do ringu vrátil v roce 2006 na Pride Open Wight Grand Prix . V prvním zápase dokázal porazit Ikuhishu Minowa na TKO. Následovala výhra proti držiteli zlaté medajle v judu z roku 1992 Hidehiku Yoshidovi. Později v roce 2006 vyhrál pyramidu Pride Final Conflict Absolute, kde knockoutoval Wanderleie Silvu a po třetí v kariéře Joshe Barnetta.

Po této serii vítězství se však Mirko zranil na velice dlouhou dobu. V plánu byla jeho odveta proti Fedoru Emelianenkovi, sám Mirko však prohlásil “ Nedokážu kopat tak silně jak bych chtěl, musím se ještě uzdravit“. Vzhledem k problémům v organizaci Pride, kterou následně koupila UFC, se Mirko poohlížel po jiném angažmá. Přišla řeč právě na zmiňovanou UFC. President UFC Dana White na tiskové konferenci na akci UFC 66 v MGM Grand Aréně prohlásil, že Filipović podepsal dvouletý kontrakt.

Mirko nastoupil hned na další akci UFC 67 proti Eddiemu Sanchezovi kterého porazil v prvním kole na TKO. Zde ho komentátoři poprvé v historii představovali jako „Mirco Cro Cop“. Pro zajímavost, Mirko nastupoval na úvodní znělku organizace Pride FC.

Brzy však Mirko pochopil, že přechod do UFC nebyla šťastná volba. Nejdříve prohrál proti Gabrielu Gonzagovi na high kick (už jen to, že prohrál na high kick zní smutně pozn. red.). Následovala prohra na body proti obrovitému Cheicku Kongovi. Po těchto dvou zápasech si navíc uštědřil zranění lokte a obnovil zranění žebra.

Po těchto porážkách si odskočil do organizace Dream, na které pracovali stejní lidé jako na organizaci Pride. V Březnu Roku 2008 porazil Japonce Tatsuya Mizuna na TKO v prvním kole. Poté narazil na Holanskou mlátičku Alistara Overeema. „The Reem“ uštědřil Mirkovi dva takedowny, ovšem také ho dvakrát fauloval kolenem při boji na zemi. Rozhodčí tak připsali výhru Cro Copovi. Mirko si před svým návratem do UFC ještě stihl „pinknout“ zápas proti o 30 cm vyššímu a o 50 kg těžšímu Korejskému zápasníkovi Choi Hong-manovi. Filipović takticky utočil na přední nohu a rozhodčí ukončili zápas TKO.

Mirko se poté představil na UFC 99 v Německu. Soupeřem mu byl Mostapha al-Turk. Během zápasu dokázal Mirko svého soupeře několikrát poslat k zemi, a zápas ukončil zběsilou smrští úderů na hlavu svého soupeře. Následoval zápas proti vycházející hvězdě Junioru Dos Santosovi. Během třetího kola si Mirko roztrhl obočí a zápas neúspěšně dokončil jen silou vůle. V Dalším zápase se měl postavit proti Benu Rothwellovi, ten však den před zápasem onemocněl a na poslední chvíli ho zaskočil Australan Anthony Perosh. Mirko svému soupeři ve druhém kole rozsekl hlavu a zápas byl ukončen ve prospěch Chorvata.

018

Následovala výhra na rear naked choke proti Pat Barrymu na UFC 115 ve Vancouveru. Poté však následovala serie proher které pro Mirka znamenali odchod z UFC a pravděpodobně i do důchodu. Nejdříve prohrál proti bývalému UFC šampionovi Franku Mirovi, který na poslední chvíli zaskočil za zraněného Antonia Rodriguo Nogueru. Mir uštědřil Mirkovi KO kolenem ve třetím kole. Dále prohrál proti účastníkovi reality show Ultimate Fighter, Brandanu Schaubovi na ko ve třetím kole. A do třetice všeho nešťastného ho také knockoutoval (šampion KFC a McD pozn. red.) Roy Nelson.

Po odchodu z UFC se rozhodl opět vrátit k kick boxu a především K1. Na turnaji v domácím Zahřebu porazil Raye Sefa na body. Ve finále turnaje K1 MAX World Championship 16 ve španělském Madridu porazil Lorena Javiera Jorge na KO. Utkal se také s Randy Blakem na K1 World Grand Prix 16 v Tokiu. Na turnaji Final Fight 2013 se mu postavil Gokhan Saki. Ovšem místo něj nastoupil Americký boxer Jarrel Miller kde „Cro Cop“ vyhrál na body. V semi finále narazil na Pavla Zhuravleva, proti kterému si připsal další vítězství na body. Ismael Londt byl soupeřem ve finále tohoto turnaje. V tomto zápase Mirko opět po několika letech ukázal co umí nejlépe, zadní levý high kick.

Dále však prohrál proti Remymu Bonjaskymu na turnaji Glory 14: Záhřeb. Měl se také utkat v odvetě proti Batu Parrymu na Glory 17 v Los Angeles, Parry nakonec však nemohl nastoupit, jako záskok mu měl být Sergei Kharitonov, který nakonec také nenastoupil. Nakonec se utkal proti Jarrelu Millerovi, kterého v odvetě nakonec udolal na body.

V Srpnu roku 2012 se rozhodl vrátit na pole světového MMA. Jako první se utkal s bývalým sumistou Shinichim Suzukawou. Zápas se odehrál v Tokiu. Mirko vyhrál na arm bar na konci prvního kola. Měla následovat očekávaná odveta proti Alexandru Emelianenkovi. Bratr slavného zápasníka byl však obviněn za útok na šedesáti tří letého muže v baru. Organizace tento zápas stornovala a Mirkovi byl přislíben jiný zápasník z Ruska. Stal se ním tvrďák Oleksiy Oliynyk. Tento zápas však Filipović bohužel prohrál na submission v prvním kole.

Následoval však skalp bývalého olympijského šampiona v judu Satoshi Ishii v Japonsku. Zápas byl zároveň titulový. Mirko se tak stal šampionem organizace IGF. Oba aktéři si chtěl ještě střihnout odvetu. Zápas byl plánován na novoroční event. Ishii si však poranil žebro. Později se však ukázalo že Ishii je schopný zápasit. Mirko nakonec vyhrál na TKO.

V lednu roku 2015 se objevila zpráva, že se Mirko Cro Cop vrací do UFC. V tom okamžiku projevila i o legendu zájem konkurenční organizace Bellator. Mirko nakonec podepsal s UFC a utkal se v odvetě proti Gabrielu Gonzagovi. Po té co Mirko prohrál první dvě kola se dokázal vzchopit a soupeře zasypal kombinací úderů lokty do hlavy. Oba aktéři obdrželi ocenění zápas večera.

Další zápas Chorvatského borce je plánován na Listopad proti Anthony Hamiltonovi.

 

Sdílej s přáteli!

    Další doporučené články

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *