Sikaran / Pananjakman / Sipa
Sipa a Sikaran jsou názvy pro kop nebo kopání /nohou/.Pananjakman bývá prvkem některých stylů /Panantukan/ a obsahuje různé kopy na spodní pásmo /kolena,stehna,genitálie/.
Sikaran se v současnosti mnohdy označuje za „filipínský kickbox“. Jeho vznik lze vystopovat v indonézském Pentjak Silat. Jedná se o boj silných nohou na větší vzdálenost. Základním úmyslem je zasáhnout, ale nebýt zasažen. Ruce se používají jen mimořádně k blokování a úderům. Z 90 procent jsou to techniky nohou včetně kopů z otočky a ve výskoku. Nějaké jsou natolik originální, že je v 50tých letech převzalo i Taekwondo. V dobách války sloužil Sikaran k sebeobraně, ale v míru se v něm organizovaly soutěže. Odměnou za výhru byl titul mistra nebo šampióna, jenž si každý mohl vydobýt v kruhu, kde postupně proti sobě nastupovali farmáři z různých vesnic. Na rozdíl od jiných b.u. zde vystupovaly i ženy. Vyzyvatel byl oprávněn stanovit jakékoliv bariéry a znevýhodnění vyzývanému a ten neměl jinou volbu než s podmínkami /zápasu/ souhlasit. Téměř všechny byly nefér – jako např. postavit tři ozbrojené muže proti jednomu neozbrojenému, bojovat se svázanýma rukama nebo si probojovat cestu po naolejovaných schodech. Někteří lstivý si pomazali chodidla bůvolým trusem,aby oponenta znečistili. Někteří objevili speciální techniky boje, díky kterým si později vysloužili čest být nazýváni „Hari“ /šampion/. Hari již v přítomnosti neexistují, jelikož většina z nich už dávno zemřela a své vědomosti si vzali do hrobu. V průběhu španělské okupace, byli bojovníci zasypáváni deštěm kulek a to znamenalo úpadek Sikaranu. Dnes existuje velmi málo škol zaměřených na původní styl, přesto se část kopů začlenila do kompletní výuky KAE. Název Sikaran v dnešní době může určovat také kopací techniky aniž by byly všechny originální a původní. Kvůli zefektivnění boje a novým poznatkům,většina organizací dnes opouští náročné kopy ve výskoku, z otočky nebo na hlavu.
