Přijde vám thajský box extrémně tvrdý? Pak ještě neznáte Krabi Krabong.
Mnoho znalců se domnívá, že jde o vůbec nejbrutálnější způsob bojového umění, který se kdy zrodil. Tento styl byl testován na válečných polích v dobách, kdy si v boji muži hleděli přímo do očí. Krabi Krabong vyšel z potřeb těchto časů a proměnil tělo v jeden smrtelný nástroj, který efektivně využije vše, co je k dispozici k jedinému cíli – bleskurychlé likvidaci protivníka. Krabi Krabong měli přinést do Siamu Monové a jeho podobu v následujících letech pozměnili další imigranti, kteří přinášeli nové zkušenosti využitelné na bojišti, kde válečníci museli na malém prostoru čelit útokům ze všech stran. Pro takové situace podstupovali nováčkové výcvik s různými zbraněmi jako byly sekery, nože, oštěpy, štíty s ostrými kraji a také se dvěma meči, kterými se však na rozdíl od evropských žoldnéřů nesnažili svého protivníka propíchnout, nýbrž mu bleskurychle srazit hlavu.
Zápas bez tajemství
Nováčkové začínali z deseti různých pozic používaných během boje. Také toto zjednodušení vycházelo z ryze praktických zkušeností, noví vojáci museli své řemeslo zvládnout co nejrychleji jinak neměli šanci v souboji. Když přišli o všechny zbraně, zbývaly jim ještě holé ruce. Tak Krabi Krabong položil základy i pozdějšímu thajskému boxu, muay thai. Koneckonců Krabi Krabong je někdy nazýván také jako starý muay thai. S thajským boxem ho spojují také některé rituály, tanec za doprovodu hudby, provozované na začátku zápasu, které jsou jejich pevnou součástí. Na rozdíl od bojových umění v jiných asijských zemích, nebyl bojový zápas v dávném Siamu zahalen žádným tajemstvím, které by teprve po vstupu do některé ze škol mistr vyjevil svému žákovi.
Mečům zvoní hrana
V zemi pořád ohrožované mocným barmským sousedem byl zápas uměním pro každého. Siamští vládcové neměli pravidelnou silnou armádu a v případě nebezpečí museli do zbraně povolávat muže. Někteří z nich byli skutečnými mistry bojových umění jako například král Naresuan, ten se proslavil při obléhání Ayutthayi Barmánci v roce 1585.
Meče v siamské armádě se používali až do konce osmnáctého století. Po reformách zavedených králem Ramou II. Je pak po vzoru západních armád vystřídaly muškety a děla. Po jejich příchodu zazvonila hrana i Krabi Krabongu. Staří mistři tohoto bojového umění postupně umírali, a tak dnes se jeho výcviku věnují jenom zvláštní jednotky, nebo královská garda. O přežití této ryzí podoby dávného způsobu boje se tak dnes paradoxně starají civilisté.