Říká se mu „filipínský box“ a je často přirovnáván k tomu evropskému.Toto označení se stalo známým hlavně díky Danu Inosantovi v letech 1970-?? a od té doby si získává stále větší oblibu.
Jenže kromě několika úderů a tréninku na pytli/ lapách tu veškerá paralela s boxem končí. Paradoxně právě „Panantukan“ /fma/ ovlivnil „evropský“ box, který převzal práci s tělem, bloky, různé úhyby a pár dalších technik. Technická základna Panantukanu je opět zřízena na technikách s nožem a tyčí, které byly převedeny do neozbrojeného boje. Tato skutečnost vysvětluje nejen originální pohyb, ale také postoj k boji, který tak ovlivnil světový box. Jsou zde zahrnuty nejen údery pěstí, ale také dlaněmi, prsty, malíkovými hranami, hlavou, lokty, předloktím atd. Používají se také techniky Cadena de Mano /trapping/, útoky kolenem, strhy, kopy na dolní pásmo, páky, podmety, vychylování atd. Zásadní znaky jsou udržování vzdálenosti od soupeře, finty, úhyby, zásahy a stažení. Nejčastěji jsou atakovány protivníkovi končetiny /ruce, nohy/, oči, genitálie, nos, krk a čelist. Známé je slovo „gunting“, které označuje útoky na nervové body a svaly doprovázené současným blokem. Panantukan je styl boxu bez rukavic, tedy ochranné pomůcky jsou nutné jen při některých tréninkových krocích.
