Pojďme společně trochu vybočit z klasického pohledu na moderní bojové umění, a vydejme se na cestu napříč časem, až do doby, kde se začalo moderní bojové umění rodit. Možná byste čekali, že si budeme povídat o starověkém Řecku či Římu, my ovšem zabrousíme ještě dále a podíváme na naše první hominoidní předky.
Důkazy nám totiž potvrzují, že již první hominidé, na rozdíl od opic, sváděli své souboje se zaťatými pěstmi. V ten moment se v podstatě začaly psát dějiny bojového umění. K samotným soubojům docházelo nejčastěji mezi jedinci a hlavním motivem pro souboj byla touha po páření. Podíváme-li se však jak to vypadá v dnešních klubech k druhé hodině ranní, zjistíme, že toho zas tak moc nezměnilo. 
Oba protivníci se povětšinou poměřovali a demonstrovali svou sílu údery do země a do své hrudi. O tom, že při svém boji používali pěsti, dokládají především artefakty. Určitě jste někdy slyšeli slovní spojení pěstní klín, který se právě do pěsti vkládal a několikaznásoboval drtivost uštědřené rány. Protivníci byly svým úderem soka schopni nejen knockoutovat, ale i celkem jednoduše zabít. I takové vítezství se ovšem počítalo a vítěz se mohl spářit se samičkou.
Používání kamene se postupně zdokonalovalo a kámen začal být využíván i při lovu, vkládán do oštěpů a šípů a do ručních zbraní. Veškeré pravěké šarvátky ovšem balancovaly na hranici života a smrti a jejich aktéři k nim byly dohnáni na základě svých pudů, popřípadě na základě nutnosti přežít. Nedá se tak ještě mluvit o regulérním sportování a zápolení. Ten pravý sport co se bojových umění přišel až mnohem později, a to okolo roku 4-3 tisíce před naším letopočtem, v době, kdy se začínají vytvářet městské státy, a člověk začne vytvářet tzv. civilizaci. O tom si ovšem budeme vyprávět zase v dalším z našich dílů.
